Světová ekonomika v posledních letech čelí bezprecedentním výzvám, které souvisí s její transformací, která se zásadně liší od hospodářských cyklů známých z minulých dekád. Od opuštění zlatého standardu se peníze staly dlužním úpisem, jehož hodnota je definována množstvím peněz v oběhu (USD) a důvěrou v budoucí výkon ekonomiky a její schopnost i ochotu aktuální dluh splatit. Tato důvěra byla narušena událostmi, jako je finanční krize nebo COVID-19, které vedly ke zpřetrhání odběratelsko-dodavatelských vztahů, růstu neudržitelných nákladů na státní dluh a k dalšímu zadlužování. Od krize 2008 se celý problém v podstatě pouze přesouvá na další generace a způsobuje nedůvěru vůči celému unipolárnímu systému v čele s USA. Toho využívají další potenciální či stávající hospodářské velmoci, výsledkem čehož jsou aktuálně probíhající obchodní a měnové války, ale i narůstající geopolitické napětí, které eskaluje až do ozbrojených konfliktů.

Pro globálně smýšlejícího investora je dnes, více než kdy dříve, klíčové sledovat, jak se různá geografická teritoria s aktuálními výzvami vypořádávají a jaké jsou jejich důsledky v jednotlivých regionech.

Klíčové ekonomické trendy:

1. Fiskální výzvy USA:

Spojené státy čelí historicky nejvyšším rozpočtovým deficitům a státnímu dluhu, což vyvolává obavy z inflace a dlouhodobé nestability. Řešení, které se aktuálně jeví být hlavním proudem současné administrativy prezidenta Trumpa, tedy strategie 3-3-3 Scotta Bessenta, sice může pomoci s udržením inflace a úrokových sazeb US dluhopisů na přijatelné úrovni, ovšem dle mnohých ekonomů povede k nevyhnutelnému oslabení americké měny. Rovněž zaměření na domácí spotřebu a návrat výroby klíčových komponentů do USA se aktuálně jeví jako těžko proveditelná, a to zejména v kontextu dalších kroků Trumpovy administrativy s dopadem na pracovní trh a imigraci.

2. Strategický obrat Evropy:

Naopak Evropa, a zejména Německo, opouští dekádu úsporných opatření a směřuje k suverénní fiskální expanzi. Cílem je posílení obrany, infrastruktury a strategické autonomie, což signalizuje posun k modelu růstu ukotveného v domácí poptávce.

3. Rostoucí vliv Číny:

Čína upevňuje svou průmyslovou dominanci, což vede k přehodnocení globálních dodavatelských řetězců a aktivní podpoře dedolarizace prostřednictvím rozsáhlých obchodních partnerství, například s Ruskem, Afrikou a Jižní Amerikou. Je zřejmé, že její „super produktivita“ zásadně mění pravidla globální konkurence.